Obsah článku
Jasná volba pro mě bylo pomaturitní studium angličtiny. Vím, že to asi není sen mnoha lidí, ale já jsem si to opravdu přála.
Po maturitě jedině vysoká škola
Doma do mě rodiče horem dolem sypali, že jakmile odmaturuji, tak musím na vysokou školu. Dneska je to přece normální, každý má titul a kdo ne, tak nemá nárok si najít slušnou práci se slušnou výplatou.
Já jsem si tohle nikdy nemyslela, byla jsem přesvědčená, že nějaký papír nepotřebuji. Jasně, že jsem pro to, aby se člověk vzdělával, pracoval na sobě, neustále se zajímal a přijímal nové a nové informace, ale to přeci může dělat každý sám. Je každého volba, jestli na sobě bude pracovat nebo nebude.
Neznamená, že ten, kdo chodí na vysokou a bude se drtit učivo, je chytřejší. Nechci hanit a odsuzovat vysoké školy, pro spoustu lidí je to určitě skvělá volba, ale já měla jiný cíl. Chtěla jsem cestovat.
Zlepšit se v angličtině
A k cestování podle mě potřebuji především odvahu a kuráž, abych mohla vyrazit. A v neposlední řadě znalost jazyků. Čím víc jazyků budu umět, tím lépe.
Angličtinu jsem měla samozřejmě i ve škole, ale přece jen se tam neučí na takové úrovni. Gramatiku ve škole jsem docela zvládala, ale chtěla jsem ji povýšit a zvládat i spisovnou, zdvořilostní angličtinu. A v neposlední řadě jsem se chtěla rozmluvit a umět opravdu rychle reagovat a bez problémů konverzovat.
Vydělat si penízky
Původně jsem samozřejmě přemýšlela, že odjedu někam do zahraničí, jakmile budu mít po maturitě. Angličtinu dopiluji až někde na místě. Ale protože mě v tomhle mém nápadu rodiče zrovna moc nepodporovali, tak jsem si potřebovala vydělat peníze.
Což byl další faktor, který mě přesvědčil, abych zůstala ještě doma a šla se pořádně naučit jazyk. V cizině jsem si samozřejmě chtěla i vydělávat a nejen cestovat, ale tak jako tak jsem si potřebovala uhradit alespoň počáteční náklady.
Nástup v září
Pomaturitní studium angličtiny v Brně jsem si nakonec prosadila a po maturitě na něj nastoupila. Rodiče nebyli nadšení, ale přece jen uznali, že je to můj život a měla bych dělat, co mě baví. A mě to opravdu bavilo.
Chodila jsem do školy každý den, stejně jako na střední a měli jsme 4 vyučovací hodiny denně. Končili jsme kolem oběda, takže jsem měla celou druhou půlku dne na brigádu. Měla jsem stále statut studenta, takže jsem neměla žádné obíhání s úřady a placením sociálního a zdravotního pojištění.
Angličtiny bylo dost a hlavně byla intenzivní. Učili jsme se i různou formou her nebo jsme občas koukali na seriál, abychom natrénovali poslech. Výuka tedy nebyla jednotvárná, ale zábavná. Opravdu jsem si v angličtině začala být jistá a neměla jsem v podstatě s ničím problém.
Brigáda při škole
Brigádu jsem si našla v kavárničce kousek od školy, takže jsem tam chodila vždy, když mi skončila výuka. Angličtina v Brně utekla jako vítr. Vydělala jsem si tedy i dost peněz za ten rok. V květnu jsme pomaturitní kurz zakončili státní jazykovou zkouškou. Takže jsem už v červnu mohla odletět.
Práce v USA
Nakonec jsem se rozhodla, ucházet se o místo au pair v USA. Přišlo mi to jako nejlepší nápad, měla bych zajištěnou práci na místě už předem a zároveň bych mohla i v rámci možností cestovat. Brzo jsem měla nabídku. Telefonovala jsem si s rodinou, která mě chtěla zaměstnat. Maminka byla opravdu sympatická. Měla jsem se starat o pětiletého chlapce a desetiletou holčičku.
Cestování
Je to už dva roky, u rodiny jsem pracovala rok, i když bych to prací nenazývala. Byla jsem spíše jako součást rodiny. Po tom roce jsem se rozhodla splnit si sen a jet dál. Procestovala jsem všechny státy v Jižní Americe. Pokračovala jsem do Asie, kde jsem doposud. Když to jde, tak letím navštívit americkou rodinu a chvíli tam pobudu.
Jsem ráda, že jsem absolvovala pomaturitní studium, když jsem přiletěla do USA, bylo všechno v pohodě. Domluvila jsem se i s malými dětmi. I když tam mají trochu jiný přízvuk, tak jsem to zvládla.
