Při procházce městem vás prakticky na každém rohu zarazí zchátralé nemovitosti, které zejí prázdnotou. A nelze se tomu divit – nikdo je neopravuje, spíše jsou rizikem pro ostatní. Jenže právě za tohoto předpokladu by se k takovým nemovitostem jejich majitelé nebo města samotná měli chovat jinak. Pokud nejsou peníze na renovaci, na scénu by měla přijít ta druhá možnost, kterou je demolice nebo případně bourací práce.
Problém, který přetrvává z dob dávno minulých
Zchátralé domy nejsou bohužel záležitostí dneška ani minulého roku. Jsou něčím, co si s sebou táhneme dlouhé roky, prakticky z minulého století. Mnozí současní majitelé nemovitost zdědili, jindy je majitelem stát či město a jen se ti nahoře přou o to, co se s takovou nemovitostí bude dít. Bohužel demolice nastupuje do hry až závěrem.
Jen velmi zřídka se stává, že by došlo k ohlášení nebo povolení bouracích prací. Zpravidla se však k tomuto kroku uchýlí až v momentu, kdy se stav budov výraznou měrou zhorší a stává se viditelným (a mnohdy i znatelným) rizikem pro zdraví obyvatel.
Mnohá města si totiž začnou uvědomovat, že i když jsou prostory kolem takových rozpadajících se obydlí chráněná mnohdy i páskami, přesto lidé právě za hranice chráněného území jdou, a tím výrazně ohrožují svůj život.
Proč likvidace chátrajících nemovitostí něco stojí
Ne vždycky je na vině to, že projednávání demolicí dlouho trvá. V některých městech jsou bourací práce odkývnuty prakticky ihned, ovšem problém nastupuje v momentu, kdy se začne řešit ta praktická část a s ní jdoucí ta finanční stránka. Z nedávných průzkumů vyplývá, že města na takové bourací práce nemají zrovna mnoho peněz.
Nejen, že je drahá samotná demolice, ale také se musí v případě takových nemovitostí zajistit i další věci, jako jsou zabezpečovací práce. Z nutné věci se tedy stává spíše noční můra, kterou města nechtějí nebo nemůžou financovat.
